O čtrnáct dní později (Střep 9/9)
O čtrnáct dní později (Střep 9/9)
Zrovna jsem kouřil venku na ulici před svou novou prací, když mi zavolal přítel a oznámil mi, že pro nás našel nový byt.
„A tak se můžeme od těch arogantních Frenčů odstěhovat,“ dodal nadšeně.
Dřív než mi zmizely modřiny a než se mi nadobro zahojily všechny rány a škrábance vzniklé během mého zaměstnání v Mrakodrapu, jsem si našel práci novou – vyhazov ze Střepu mi naštěstí nezavřel dveře k jiným pracovním příležitostem tady v Londýně.
Z kanceláře mé nové práce není výhled ani minarety v Istanbulu, ani na pařížskou Eifelovku, dokonce ani na Londýn ne. Má výhled na podzemní vnitroblok plný popelnic a kontejnerů. Nachází se totiž – řečeno mluvou profesionálů ze Střepu – na levelu minus jedna. Tohle ale není nevýhoda.
Má nová práce má jiné nevýhody: nepotkávám tu toho, koho bych chtěl, a taky jsem začal znovu kouřit – během pracovní doby totiž můžu chodit ven na ulici na cigaretu, kdykoliv se mi zachce.
Z místa, kde během práce několikrát denně stojím na ulici a kouřím, je poměrně slušný pohled na nejvyšší mrakodrap ve městě. Nepovažuju to za škodolibost osudu – Střep je totiž v Londýně viditelný skoro odevšad. Skutečně tam v dáli pokaždé je: závratně vysoký, sebevědomý a troufalý. Jen dneska se stydlivě zahaluje do šedivé mlhy.
„Tak co na to říkáš?“
Zhluboka do sebe natáhnu cigaretový kouř. Najednou mám šanci – teď a tady – z tohohle vyprázdněného svazku vystoupit, dojde mi. Vždyť čím jiným než zoufalým voláním po nových šancích a nových vztazích jsou ty moje věčné zamilovanosti a drobné posedlosti vybranými lidmi kolem mě, kterým pravidelně a se závratěmi propadám v podstatě všude, kam se s přítelem přestěhujeme? Mám ale na to dostatek odvahy? Vypustím ze sebe nosem a ústy veškerý kouř.
„Já se vlastně nechci stěhovat. Ty se ale klidně odstěhuj. Jestli chceš. Každopádně si o tom doma dneska večer promluvíme,“ odpovím konečně do telefonu a snažím se nepanikařit z toho ticha, co v něm nastalo.
A ve stejné chvíli se se mnou poprvé od doby, co jsem před dvěma týdny opustil Střep, znovu zavlní zem pod mýma nohama a i žaludek se mi začne třást.
Po chvíli to ale zase ustane.
Autor textu pracoval sedm měsíců pro společnost sídlící v londýnském mrakodrapu The Shard.
Autorovi textu vychází v těchto dnech kniha Víkend v Londýně.
Jan Folný
Limonáda (Střep 8/9)
Jak rychle lze vyletět z mrakodrapu? Povídka Střep. Londýnská. Má devět částí - dnes část předposlední.
Jan Folný
NSFW (Střep 7/9)
Kde je v Londýně oblíbené a dobře známé místo, kde se provozuje sex na veřejnosti? Povídka Střep. Londýnská. Má devět částí - dnes část sedmá: dost lechtivá a odvážná. Bude se vám z ní točit hlava.
Jan Folný
Tip pro šetřivé turisty (Střep 6/9)
Povídka Střep. Londýnská. Má devět částí - dnes část šestá a velmi praktická. Prozradí, jak se dostat do nejvyšší budovy západní Evropy úplně zadarmo
Jan Folný
Nejlepší výhled (Střep 5/9)
Povídka Střep. Londýnská. Má devět částí - dnes část pátá. Zajistí vám nadhled. Z nejvyššího bodu západní Evropy.
Jan Folný
Bezpečnost nade vše (Střep 4/9)
Povídka Střep. Londýnská. Má devět částí - dnes část čtvrtá. Pracujete v ČR pro bezpečnostní službu? Porovnejte si to se stejnou prací v nejvyšším mrakodrapu západní Evropy
Jan Folný
Renzo, Romeo a ten zbytek (Střep 3/9)
Povídka Střep. Londýnská. Je inspirována nejvyšším mrakodrapem západní Evropy, má 9 částí a je věnována hyalofobikům a akrofobikům. Dnes část třetí.
Jan Folný
The Střep (Střep 2/9)
Povídka Střep. Londýnská. Je inspirována nejvyšším mrakodrapem západní Evropy, má 9 částí a je věnována hyalofobikům a akrofobikům. Dnes část druhá.
Jan Folný
Poslední cigareta (Střep 1/9)
Povídka Střep. Londýnská. Je inspirována nejvyšším mrakodrapem západní Evropy, má 9 částí a je věnována hyalofobikům a akrofobikům.
Jan Folný
Co znamená, když jste v Londýně lomeno
Potkali se v divadelním baru někde u Charing Cross Station. A protože zrovna na několik minut došel nápoj, který měli oba v úmyslu si objednat, dali se do řeči.
Jan Folný
S čím se dealuje v Londýně
Vyčerpaně a celý roztřesený nevyspáním jsem ztěžka dosedl na oprýskanou stoličku. Zaúpěla, ale možná to spíš bylo moje bolavé, unavené tělo. Špinavá, zašlá kavárna na Euston Road, kousek od univerzity. Místo, kde se čas od času – vždy, když potřebuju nové zboží – setkávám se svým dealerem.
Jan Folný
Jak jsem dozvěděl co je @
Nedávno jsem dostal od dvou různých příslušníků velmi mladé, tedy samozřejmě velmi technologicky vyspělé generace, stejnou otázku. Jak jsme mohli my starší - například my narození v sedmdesátkách – přežít bez počítačů, internetu a všech těch k životu bezpodmínečně nutných online komunikačních kanálů?
Jan Folný
Jak ušetřit čas při seznamování (nezaručená metoda)
Nedávno mi kamarád Petr z Prahy vyprávěl, jak balil na internetové seznamce jednoho stydlivého kluka z vesnice. Všechno šlo bezvadně: rychle a bez zbytečných keců okolo. A když se pak Petr rozhodl, že tenhle kluk možná opravdu stojí za pokus, pozval ho do Prahy na rande:
Jan Folný
Vzkaz Pavlovi, který neví, jak (jako gay) žít
Asi proto, že jsem napsal knížku, kde se to hemží homosexuálními postavami, se na mě poslední dobou obrací stále víc a víc lidí a ptají se mě na více či méně absurdní věci spjaté s gay životem.
Jan Folný
Setkání s královnou (dokončení)
Náhle mě napadá, jestli si mě dnešní objekt svou tajemností a přitažlivou nečitelností nepodmanil až příliš, protože mnou projíždí další vlna vzrušení. Kolikátá už dnes? Nyní z toho, že tohle sledování může být ještě hodně zajímavé, možná napínavé, možná dokonce dramatické, vždyť kdoví, kam a jak daleko můj tajemný noblesní panák jede a co má vlastně za lubem.
Jan Folný
Setkání s královnou (pokračování)
Stojím na západním konci Oxford Street na rušné křižovatce Marble Arch. Rozhlížím se kolem sebe a vybírám si svůj dnešní objekt. Kdo bude mou dnešní náhodnou cestou za poznáním a nečekaným dobrodružstvím, mým dnešním nedělním povyražením?
Jan Folný
Setkání s královnou
Někomu to možná bude připadat zvláštní a podivné, ale mou nejoblíbenější činností během mých nemnoha volných dnů je pronásledování neznámých Londýňanů.
Jan Folný
Všichni jsme na internetu posedlí především sami sebou
Ležím v posteli. Je ticho. Pes spí v rohu místnosti. Je tma, závěsy zataženy, všechna světla vypnuta. Můj počítač taky spí, po náročném dni zcela vyčerpán nabírá síly na zítřejší šichtu. Moje účty na Twittru a Facebooku tak mají několikahodinovou zaslouženou noční přestávku. A já... konečně cítím úlevu.
Jan Folný
Buzíčci v Brně
Dovoluji si zde zveřejnit ukázku z blogu, který mě velmi zaujal (blog Krále teplý Prahy, kráceno): „Ahoj, buzíčci, hlavně vy zakrnělí, vy ze vsi, myslím z Brna a okolí, vy, co mi píšete a prosíte mě na kolenou, abych já pražská legenda přijel za vámi zachlastat / zapřednášet na téma buzerantsví / ukázat vám nejnovější módní trendy, a to vše tam někam daleko do Brna, navíc po dé jedničce. Pche!
Jan Folný
Tíha toho být úspěšný
Určitě znáte ten pocit. Jedete za rodiči na víkend a v momentě, kdy překročíte práh jejich bytu, jste okamžitě pod palbou nemilosrdných otázek. Otázek, které v sobě skrývají jednu velkou: Co děláš se svým životem? Všichni se s tímhle “rodičovským“ dotazem, ať už vysloveným či nahlas nevyřčeným, ale přesto naléhavým, musíme vyrovnat. Všichni totiž cítíme ten drtivý tlak, co nás sotva nechává spát a dýchat. Tlak na to, abychom naložili se svým životem náležitě. Tlak na to, abychom uspěli. Byli zdární. Nikoliv abychom byli bezpodmínečně šťastní (pokud ano, je to příjemný bonus), ale hlavně abychom byli právě úspěšní. Ta tíživá povinnost uspět v životě... Ale život samotný tak jednoduchý není.
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 502x